Historie sázavského kláštera

Archeologické nálezy v městečku Sázavě datují počátky osídlení až do doby neolitické (kamenné). Slavné dějiny Sázavy však začínají až v 11. století, kdy zde v roce 1032 kníže Oldřich a poustevník svatý Prokop založili klášter (čtvrtý nejstarší na českém území) s benediktinskou řeholí. Prokop se stal jeho prvním opatem. Klášter byl významný tím, že rozvíjel slovanskou liturgii (ač řehole mnichů, jak již bylo uvedeno, byla klasická benediktinská).

Rozvoj kláštera přerušily husitské války. Z této doby zůstal navždy nedokončen vrcholně gotický chrám svatého Prokopa, z něhož zůstala věž a oblouky sloupů hlavní lodi, nikdy nedokončené. Velmi vzácná je gotická kapitulní síň se zachovanými gotickými freskami mariánského cyklu. Mezi nimi je významná Sázavská madona, nazývaná též jako Madona trestající. Je to jeden z mála, ne-li unikát, kdy Marie-matka hrozí malému Ježíšovi.

Klášter byl zrušen za josefínských reforem na sklonku 18. století a přestavěn na zámek. Dnes je Národní kulturní památkou, je v něm umístěna expozice Středověká Sázava a expozice sázavského skla (sklárny firmy Kavalier).