Letecký snímek základů ostrovského kláštera Z knihy M. Gojdy Archeologie krajiny, Academia, Praha, 2000, str. 188. |
Ostrovský benediktinský klášter stojí či spíše stával na ostrově, sevřeném dvěma rameny Vltavy, asi půl kilometru nad soutokem se Sázavou. Po několika ničivých nájezdech a mnoha povodních zůstaly zachovány jenom zbytky základů jednoho z nejstarších klášterů na našem území. Cílem mého dnešního výletu bylo vyfotografovat zachované ruiny ruin z vysokého skalního ostrohu nad soutokem zmíněných řek -- podstatou problému je, že klášter nelze vyfotografovat zblízka, protože se nachází na ostrově, zmenšeném vzdutím řeky Vltavy nad přehradou ve Vraném nad Vltavou, a je tedy naprosto nepřístupný suchou nohou, pomineme-li občasné (a spíše sporadické) přívozy.
Výlet k ostrovskému klášteru jsem se chystal podniknout už delší dobu; úmyslně jsem zvolil zimní období, protože stromy na skalách vltavsko - sázavské soutěsky nejsou pokryty listím, ale pokaždé jsem měl nějakou nutnou práci, a tak jsem cestu mnohokrát odložil. Jak se ukázalo, vše zlé je k něčemu dobré, protože dnes bylo naprosto ideální výletové počasí.
K ostrohu na soutoku Vltavy a Sázavy se lze nejsnáze dostat z Davle, kam jsem se dostal autobusem z nádraží Praha-Anděl. Druhou možností je vlak z Hlavního nádraží, ale ten jezdí jen poměrně řídce. Z Davle se jde něco přes tři kilometry po červené značce podél trati Posázavského Pacifiku do zastávky Petrov u Prahy, kde je lávka přes řeku. Po ní návštěvník přejde z pravého na levý břeh Sázavy a pokračuje po zelené značce do strmého svahu, tvořícího hřeben na ostrohu (viz. mapa). Na hřebeni je třeba zelenou značku opustit a vydat se k severozápadu bludištěm mezi stovkami chat a víkendových usedlostí. Mapa naprosto selhává v labyrintu stezek a asfaltových i prašných (v tuto roční dobu spíše blátivých) cest, jedinou možností je orientovat se podle Slunce.
Vltava přitéká z levé strany, hluboko pod kolmou skalní stěnou je několik set metrů dlouhý ostrov, na jehož jižním cípu jsou zbytky kláštera. Je obtížné najít mezi zakrslými stromy a keři průhled -- návštěvník je v té době nanejvýš podezřelý a riskuje, že na něj některý z chatařů přivolá policii: představte si cizího člověka se dvěma fotoaparáty (klasickým automatem a digitálem) proplétajícího se v nedělním odpoledni křovisky mezi jednotlivými chatami. Nebyl by vám podezřelý, že si vyhlíží chatu, kterou uprostřed týdne vyloupí?
Naštěstí se nic podobného nestalo a já jsem po delším usilovném pátrání
(a jistém poškození oděvu a čepice v ostnatých křovinách) našel průzor,
kterým jsem mohl fotografovat.