Ostrovský benediktinský klášter

Úvod: cíl a popis cesty


Letecký snímek základů ostrovského kláštera Z knihy M. Gojdy Archeologie krajiny, Academia, Praha, 2000, str. 188.


Ostrovský benediktinský klášter stojí či spíše stával na ostrově, sevřeném dvěma rameny Vltavy, asi půl kilometru nad soutokem se Sázavou. Po několika ničivých nájezdech a mnoha povodních zůstaly zachovány jenom zbytky základů jednoho z nejstarších klášterů na našem území. Cílem mého dnešního výletu bylo vyfotografovat zachované ruiny ruin z vysokého skalního ostrohu nad soutokem zmíněných řek -- podstatou problému je, že klášter nelze vyfotografovat zblízka, protože se nachází na ostrově, zmenšeném vzdutím řeky Vltavy nad přehradou ve Vraném nad Vltavou, a je tedy naprosto nepřístupný suchou nohou, pomineme-li občasné (a spíše sporadické) přívozy.

Výlet k ostrovskému klášteru jsem se chystal podniknout už delší dobu; úmyslně jsem zvolil zimní období, protože stromy na skalách vltavsko - sázavské soutěsky nejsou pokryty listím, ale pokaždé jsem měl nějakou nutnou práci, a tak jsem cestu mnohokrát odložil. Jak se ukázalo, vše zlé je k něčemu dobré, protože dnes bylo naprosto ideální výletové počasí.

K ostrohu na soutoku Vltavy a Sázavy se lze nejsnáze dostat z Davle, kam jsem se dostal autobusem z nádraží Praha-Anděl. Druhou možností je vlak z Hlavního nádraží, ale ten jezdí jen poměrně řídce. Z Davle se jde něco přes tři kilometry po červené značce podél trati Posázavského Pacifiku do zastávky Petrov u Prahy, kde je lávka přes řeku. Po ní návštěvník přejde z pravého na levý břeh Sázavy a pokračuje po zelené značce do strmého svahu, tvořícího hřeben na ostrohu (viz. mapa). Na hřebeni je třeba zelenou značku opustit a vydat se k severozápadu bludištěm mezi stovkami chat a víkendových usedlostí. Mapa naprosto selhává v labyrintu stezek a asfaltových i prašných (v tuto roční dobu spíše blátivých) cest, jedinou možností je orientovat se podle Slunce.

Vltava přitéká z levé strany, hluboko pod kolmou skalní stěnou je několik set metrů dlouhý ostrov, na jehož jižním cípu jsou zbytky kláštera. Je obtížné najít mezi zakrslými stromy a keři průhled -- návštěvník je v té době nanejvýš podezřelý a riskuje, že na něj některý z chatařů přivolá policii: představte si cizího člověka se dvěma fotoaparáty (klasickým automatem a digitálem) proplétajícího se v nedělním odpoledni křovisky mezi jednotlivými chatami. Nebyl by vám podezřelý, že si vyhlíží chatu, kterou uprostřed týdne vyloupí?

Naštěstí se nic podobného nestalo a já jsem po delším usilovném pátrání (a jistém poškození oděvu a čepice v ostnatých křovinách) našel průzor, kterým jsem mohl fotografovat.


Historie ostrovského kláštera



Fotografie