Kronika tak řečeného Fredegara vznikla ve Franské říši někdy kolem roku 660 patrně v Burgundsku, snad v klášteře St. Jean de Losne. Správný dnes ustálený název kroniky je "Chronicarum quae dicuntur Fredegarii Scholastici libri IV" (Kroniky tak řečeného Fredegara Scholastika knihy IV). Název ovšem není původní, skutečné jméno autora (nebo autorů - existuje teorie jak o jednom autoru píšícím kol. roku 660, tak o třech pisatelích píšících od poč. 7.stol.) neznáme. Jméno Fredegar se objevuje až v tištěných vydáních kroniky ze 16. století (!)
Kronika je rozdělena do dvou hlavních částí. První představuje kompilaci starších písemných pramenů, druhá, která popisuje dějiny Franků a Franské říše v období 584 - 642/643, má již hodnotu pramennou. V této části je také velice stručná zmínka o Sámovi a jeho říši, která nicméně představuje JEDINÝ soudobý písemný pramen o tomto člověku a předstátním útvaru, v jehož čele stál. Všechny ostatní písemné prameny jsou přímo či nepřímo odvozeny od kroniky tak řečeného Fredegara a jsou navíc o mnoho mladší. Například oslavný (a tudíž silně tendenční) spis neznámého mnicha ze St. Denis u Paříže "Činy krále Franků Dagoberta I." (Gesta Dagoberti I. regnis Francorum) jsou odvozeny od Fredegarovy kroniky až v první třetině 9. stol. Podobně "Obrácení Bavorů a Korutanců na víru" (Conversio Bagoariorum et Carantanorum) pochází ze Salcburgu z let 871-872 a navíc jde opět o spis silně tendenční, jak už vyplývá z cíle pisatele.
Čtyřicátého roku kralování Chlothara (tj. 623/624) muž jménem Samo, národem Frank z kraje senonského, vzal s sebou četné kupce a odebral se mezi Slovany jménem Venedy, aby obchodoval. Slované již počali bojovati proti Avarům jménem Hunům a jejich králi - chaganovi. Venedové byli již odedávna bojovníky Hunů, tak když Hunové útočili vojskem proti kterémukoli kmeni, Hunové stavěli své sjednocené vojsko k ochraně táborů, Venedové pak bojovali; jestliže nabyli vrchu k vítězství, tehdy Hunové udeřili, aby brali kořist; pakli však Venedové byli přemáháni, podporováni pomocí Hunů, opět nabývali sil. Proto byli zváni od Hunů bojovníky, že v bojovém zástupu, představujíce dvojitou bojovou korouhev, táhli před Huny. Hunové každý rok přicházeli mezi Slovany za milováním, brali si na lože manželky Slovanů a jejich dcery; Slované platili Hunům vedle mnohých příkoří i poplatky. Synové Hunů, kteří se rodili z manželek a dcer Venedů, konečně nesnášejíce zlobu zbraně a násilí vzpěčujíce se vládě Hunů, začali, jak jsem připomněl nahoře, vésti odboj. Když Venedové udeřili ve vojsku proti Hunům, kupec Samo, kterého jsem výše vzpomněl, táhl s nimi ve vojsku; a tu učinil tak dobrou službu, co se týče Hunů, že to bylo podivuhodné a veliké množství jich bylo pobito mečem Venedů. Venedové, vidouce užitečnost Samovu, zvolí ho nad sebou králem, kde šťastně kraloval třicet a pět let. Za jeho kralování svedli Venedové mnoho bitev proti Hunům; jeho radou a dobrou službou Venedové vždy Huny porazili. Samo měl dvanáct manželek rodu slovanského, z kterých měl dvacet dva syny a patnáct dcer.
Když toho roku (631/632) Slované jménem Venedové v království Samově zavraždili a o majetek oloupili kupce Franků ve velikém počtu, to byl počátek svády mezi Dagobertem a Samem, králem Slovanů. A Dagobert posílal vyslance Sicharia k Samovi se žádostí, aby dal spravedlivě napraviti za kupce, jež jeho lidé zavraždili a jejichž majetek si nedovoleně přivlastnili. Samo nechtěje Sicharia viděti, ani by nebyl dovolil, aby k němu přišel; Sicharius obléknuv se na způsob Slovanů, přišel se svými lidmi před Sama; oznámil mu všechno, co měl uloženo. Ale jak to bývá u pohanství a zpupnosti pošetilých, nic, čeho se jeho lidé dopustili, nebylo Samem napraveno, leč toliko chtěl dáti dovolení, aby spravedlivost byla navzájem sjednána o těchto a jiných obviněních, která vzešla mezi stranami. Sicharius jako zpozdilý vyslanec mluvil proti Samovi slovy nespravedlivými, která neměl uložena, a výhrůžkami tak, že by Samo a lid jeho království byli povinni služebnost Dagobertovi. Samo odpovídaje již popuzen pravil: "I země, kterou máme, je Dagobertova i my jsme jeho, jestliže však nařídí uchovávati s námi přátelství." Sicharius řekl: "Není možné, aby křesťané a sluhové boží mohli uzavírati přátelství se psy." Samo proti tomu odpověděl: "Jestliže vy jste sluhové boží a my psi boží, zatímco vy neustále proti Bohu jednáte, my jsme si vzali dovolení zuby vás roztrhati." Sicharius byl vyhnán z dohledu Samova. Když toto oznámil Dagobertovi, Dagobert pyšně přikáže sebrati vojsko z celého království Austrasijců proti Samovi a Venedům; tu vojsko vtrhne třemi spořádanými zástupy na Venedy, ba i Langobardi, koupeni Dagobertem, taktéž nepřátelsky vytáhli na Slovany. Slované se proti nim připravili a na těch i jiných místech, vojsko Alamanů s vévodou Chrodobertem zvítězilo na území, na které vtrhl. Langobardi taktéž zvítězili a Alamani a Langobardi s sebou přivedli velmi velký počet zajatců ze Slovanů. Austrasijci však, když přitrhli k hradu Wogastisburg, kde se opevnilo velmi četné vojsko statečných Venedů, obklíčili jej, bojujíce po tři dny, a tu je mečem zabito mnoho z vojska Dagobertova, a odtud zbaběle, zanechávajíce všechny válečné stany a věci, které měli, vracejí se k vlastním sídlům. Potom hojnou odplatou vpadají Venedové do Durynska a ostatních krajů království Franků za účelem plenu; ba i Dervan, vévoda kmene Srbů, kteří byli z rodu Slovanů a již dávno patřili ke království Franků, přidal se se svými ke království Samovu. A to vítězství, kterého Venedové proti Frankům dobyli, ne tak získala statečnost Slovanů jako zmalomyslnění Austrasijců, když viděli, že s Dagobertem upadli v nenávist a neustále budou olupováni.