|
|
| Kostel sv. Klimenta na Levém Hradci na poč. 19. stol. Mědirytina. |
Staroslovanské osídlení v místě s delší tradicí (viz. dále) doloženo od 6. století. Hradiště vzniká v první pol. 9. stol. Patřilo k přemyslovské středočeské doméně. Patrně bylo jedním z center přemyslovské domény před Prahou (resp. před Pražským Hradem). Kníže Bořivoj I. zde po svém křtu na Moravě (patrně arcibiskupem Metodějem) nechal postavit první křesťanský kostel (rotundu) na území Čech. Patrocinium sv. Klimenta. Po přesídlení Přemyslovců do Prahy (přelom 9. a 10. století) začíná význam hradiště upadat. Na Levém Hradci byl zvolen druhým pražským biskupem Vojtěch - spíše z důvodu tradice počátku křesťanství než kvůli reálnému významu tehdejšího hradiště. Hradiště zaniklo v 11. století, patrně po r. 1041 (tažení Jindřicha III. do Čech). Ještě ve 13. století zd sídlil královský lovčí, ale to již nelze hovořit o hradišti (opevnění patrně nebylo po r. 1041 již vůbec obnovováno a záhy zaniklo). Dosud nevyřešenou záhadou je, zda (a pokud ano, tak kde) existoval Pravý Hradec.
...Nepokládali jsme však za zbytečné do tohoto našeho díla na tomto místě vložiti stručné vylíčení toho, čeho jsme se z pověsti doslechli o bitvě, svedené dávno před tím [tj. před pokřtením Bořivoje] za času knížete Neklana na poli zvaném Tursko, mezi Čechy a Lučany, jimž v dnešní době podle hradu Žatce říkáme Žatčané. Od čeho však je ten lid nazýván od starodávna Lučané, nechceme pominouti mlčením. Ono území totiž se dělí na pět krajin podle jejich polohy. První krajina leží při potoce řečeném Hutná, druhá na obou straných řeky Uzky, třetí se rozkládá v obvodu bystřiny Březnice, čtvrtá, jež slove i Lesní, leží v podkrají řeky Mže [tj. Berounky] a pátá, uprostřed, slove Lúka, překrásná na pohled a bohatá výnosem, velmi úrodná na osení a oplývající lukami, odkudž nabyla i svého jména. A poněvadž byla tato krajina nejdříve, dávno ještě před založením hradu Žatce, obydlena lidmi, právem se její obyvatelé nazývali po své krajině Lučané.
Nad nimi vládl kníže Vlastislav, muž bojovný, v boji statečný a v svých
záměrech nadmíru lstivý; a mohl dobře slouti v bitvách šťastným, kdyby ho
nebyl poslední osud zkrušil nešťastným koncem. Neb již dříve vedl často proti
Čechům boje, a maje v nich štěstí i přízeň bohů, vždy nabyl vrchu; vtrhnuv do
jejich země, častokrát ji krutě poplenil vražděním, pálením a loupením a
ztenčil dokonce počet náčelníků lidu svými posádkami do té míry, že jsouce
zavřeni v malém hrádku, jenž slove Levý Hradec, báli se vtrhnutí nepřátel
do hrádku. On vystavěl hrad, jejž podle svého jména nazval Vlastislav, mezi
dvěma vrchy, Medvězí a Připkem, na pomezí dvou krajů, bílinského
a litoměřického, a vsadil do něho zlé lidi, aby činili úklady lidu obou těchto
krajů proto, že stáli na straně Čechů...
II. O volbě biskupa Vojtěcha
... Potom biskup Dětmar světil kostely, od věřících na mnohých místech k slávě Boží vystavěné, a pokřtiv přemnoho lidu pohanského, činil jej Kristu věrným. A po nemnohých dnech, totiž dne 2. ledna roku od narození Páně 969 [správně 981], byv vyproštěn z pout tělesných, hřivnu sobě svěřenou navrátil Kristu stonásobnou.
Zatím již se vrátil z tábora filosofie, v němž sloužil deset let nebo více,
výtečný hrdina, jménem Vojtěch, svěcením teprve podjáhen, a přivezl s sebou
nemalé množství knih. Ten jako útlý beránek mezi ovečkami, truchlícími pro
smrt svého pastýře, pilně konal pohřební obřady, a trvaje ve dne i v noci
na modlitbách, poroučel jimi a též štědrými almužnami duši společného otce
duchovního Bohu. Kníže Boleslav a jeho nejlepší muži vidouce, jak je v dobrých
skutcích zbožný, a majíce naději, že bude budoucně ještě zbožnější, z vnuknutí
milosti Ducha svatého uchopili jinocha, ač se tomu velmi bránil, a přivedše
ho do shromáždění, pravili: "Chtěj nechtěj, naším biskupem budeš a byť nerad,
pražskými biskupem slouti budeš. Tvá urozenost, tvé mravy a skutky nejlépe
se shodují s velepastýřským důstojenstvím
TYS NÁM OD VRCHU HLAVY AŽ VESPOD PO PATY ZNÁMÝ.
Ty dobře znáš nám otvírati cestu, kudy se chodí do nebeské vlasti. Tvých
rozkazů je nám nezbytně potřebí, abychom mohli a také chtěli jich poslouchati.
Tebe všechno duchovenstvo za hodného, tebe veškerý lid provolává za schopného
k biskupství." Tato volba se stala nedaleko od hradu Prahy na hradě Levém
Hradci 19. února téhož roku, kdy zemřel biskup Dětmar....
| Zlatá náušnice z konce 10. stol. |
Hradiště Levý Hradec leží na plochém temeni rozsáhlého ostrohu, povahy spíše terénního bloku tvořeného algonkickými břidlicemi, nad ostrým ohybem Vltavy na jejím levém břehu, nad ústím Žalovského potoka. Je chráněno prudkými, 60 m vysokými srázy k řece (na sever) a podobně i do údolí potoka. Hradiště, které měří 6.4 ha, s obvodem opevnění 1.5 km dlouhým, je dvoudílné - ale velmi vzácného typu: plošina tvořená pleistocenní terasou Vltavy je rozdělena roklí řečenou Vykouš, prudce spadající k řece, na dvě části zcela samostatně opevněné. Předhradí v poloze Na Hradci (či Na Skalce) - dnes většinou zastavěné domky ve vsi Žalově a zčásti zničené pískovnou - má lichoběžníkový tvar o ploše 2.8 ha, obvod opevnění měřil 720 m. Hradba zde byla mohutnější než na akropoli, měla roštovou a po poslední přestavbě už komorovou konstrukci, výšku asi 6 m a šířku asi 10 m (val za čelní kamennou zdí byl upraven terasovitě); dodatečně před ní vznikl příkop 6 m hluboký a 17 m široký. Brána byla na záp. straně, uprostřed vchodu 3.5 m širokého měla košatinovou baštu vyplněnou hlínou a kamením, jež při rozvalení mohla zahradit vchod. (Ve starší literatuře se někdy uvádí před touto hradbou ještě druhé, vnější předhradí, to však neexistovalo - násyp v ulici Na valech je ve skutečnosti novověká navážka.) Akropoli o ploše 3.6 ha tvořila plošina na vrcholu kuželovitého ostrohu, na vých. od rokle Vykouše. Její hradby, zesílené po zničení ve druhé polovině 9. století, byly nejméně 6 m vysoké, měly čelní zeď z místní břidlice a z opuky od Horoměřic, za ní hlinitý opěrný val s dřevěnou roštovou konstrukcí a nahoře dřevěnou nástavbu. Brána byla na již. straně v místech, kde dnes ústí do hradiště Levohradecká ulice. Na nejvyšším místě plochy akropole, v sousedství brány, stojí kostel sv. Klimenta, v dnešní podobě gotický a barokní, ale pod jeho podlahou jsou zachovány základy malé předrománské rotundy (objevené 1939), o vnitřním průměru až 4.7 m, s podkovovitou apsidou, zbořené v 17. století. Hřbitov kolem kostela vznikl už v raném středověku (předtím existovalo pohřebiště v prostoru pozdější žalovské cihelny). Počátkem 20. století byly nedaleko od kostela odkryty základy budovy považované za knížecí palác, ale šlo o stavbu mnohem mladší - palác zatím objeven nebyl.
Výzkum, prováděný zejména od 30. let do poloviny 50. let, odhalil složitou
historii jedné z nejdůležitějších lokalit raných českých dějin. Akropole byla
výšinným sídlištěm už v eneolitu, kdy byla opevněna palisádovou hradbou
a příkopem. Podobně tomu bylo v mladší době bronzové (kultuře knovízské).
V halštatské a laténské době tu byla neopevněná osada. Slovanské osídlení
nejbližšího okolí začínalo už v 6. století; na vnitřním hradišti jsou
nejstarší slovanské nálezy z 8. a první poloviny 9. století (střední doba
hradištní) vzniká na zbytcích pravěkého opevnění hradisko. To bylo v 9. století
sídlem Přemyslovců, politickým středem českého státu ještě před Prahou. Na
předhradí byla zprvu jen otevřená osada, po jejím požáru byla i tato plocha
opevněna a připojena k hradisku. Její povaha však zůstala hospoldářská, zatímco
na akropoli - podél záp. a vých. opevnění - stály trojprostorové sruby,
patrně obydlí knížecí družiny.
Pověsti zachycené Kosmovou Kronikou českou spojují Levý Hradec už s luckou válkou. Hlavní význam však mělo hradisko za prvního historického českého knížete Bořivoje ve 2. pol. 9. století, kdy zde vznikl první křesťanský kostel (vysvěcený snad sv. Metodějem). Rotunda, postavená asi v 80. letech 9. století, byla zřejmě i první stavbou zděnou na maltu v Čechách. Patrně za Bořivojova syna Spytihněva, koncem 9. století, bylo knížecí sídlo přeneseno do Prahy. Ačkoliv ještě v r. 982 tu byl zvolen pražským biskupem Vojtěch (později svatořečený), význam hradiska upadal. Předhradí bylo zničeno v 10. století, vnitřní hrad asi v r. 1041, při tažení římského císaře Jindřicha III. do Čech. Pak už nebyl obnoven - i když ještě ve 13. století byl Levý Hradec sídlem královského lovčího.
Význam místa byl znovu oceněn v 19. století, kdy první (Nerudův) návrh
na zřízení národního hřbitova Slavína počítal s jeho umístěním právě zde.
V r. 1956 se Levý Hradec stal naší první archeologickou státní památkovou
rezervací a roku 1978 národní kulturní památkou.
Převzato z: K. Sklenář a kol., Archeologické památky, ed.
Museion, Opava, 1992, str. 121 a n.
| Plán hradiště Levý Hradec |
| Půdorys kostela sv. Klimenta na Levéh Hradci. Černě - zdivo (domnělé) Bořivojovy rotundy; šrafovaně - gotické zdivo; mřížkovaně - barokní zdivo. |
K. Sklenář a kol. Archeologické památky, ed. Museion, Opava, 1992 E. Vlček Osudy českých patronů Zvon, Praha, 1995