| Plán hradiště Budeč. 1 - kostel Panny Marie (pol. 10. stol.); 2 - rotunda sv. Petra (dnes sv. Petra a Pavla) z poč. 10. stol.; 3, 4, 6÷8 - pohřebiště z 11.÷13. stol.; 5 - pohřebiště v Zákolanech, poč. 10. stol.; 9 - mohyla, dnes zaniklá; 11, 13 - zjištěné starší fáze osídlení. Z knihy M. Šolleho Staroslovanské hradisko, Vyšehrad, Praha, 1982, str. 71. |
Hradiště na mohutném terénním bloku (až 280 m n. m.), ukončeném táhlou ostrožnou nad soutokem Zákolanského a Týneckého potoka, u Kovár, Zákolan a Mozolína. Nepravidelně trojúhelníkovou vrcholovou plochu tvoří především pole, na svazích vystupují břidlicové skály. S okolním terénem je plocha spojena skalnatým terénem na jz. (odtud byl i přístup na hradisko), ostatní strany spadají do údolí dosti strmě, s převýšením kolem 50 m. Vnější val obklopoval celé hradiště (plocha asi 22÷23 ha) kromě terasovité části obvodu na sz., kde opevnění není patrné. Byla to mohutná hradba s kamennou čelní lícovanou zdí a dřevěnou konstrukcí vyplněnou hlínou a kamením. Zeď je dochována místy do výšky 60 cm, původně však mohla být až 5 m vysoká, navíc byl před ní příkop 1 m hluboký. Zbudována byla z břidlice a opuky kladené nasucho či spojované jílem. Celková síla opevnění byla 7 m. Na sev a sv. byla připojena ještě dvě malá předhradí. Vnitřní hradiště (akropole) v nejvyšší poloze návrší bylo mnohem menší (nanejvýš 6 ha) a jeho opevnění, o něco starší než vnější val, prošlo zajímavým vývojem: Původně vzniklo už v mladší době bronzové (knovízská kultura) jako val z velkých, neopracovaných kamenů; v nejstarším období slovanské výstavby, kolem r. 800, byl tento materiál použit ke stavbě kamenné lícní zdi dřevo-hlinité hradby, pak ještě asi dvakrát zdokonalené (do konce 10. století), takže v závěru vývoje měla sílu skoro 13 metrů, opukovou čelní zeďa za ní roštovou a komorovou kontrukci dřevo-hlinitého valu se stupňovitým ochozem. Opevnění doplňovaly dvě brány s dřevěnými věžemi a příkop před hradbou, 10 m široký a 3.5 m hluboký.
Na akropoli byly zjištěny samostatné ohrazené dvorce, zřejmě i s patrovými budovami (kamenné přízemí, srubové patro), se kterými byly spojeny dva kostely - nejvýznamnější budovy hradiska - a hřbitovy kolem nich. Rotunda sv. Petra a Pavla (původně jen sv. Petra) stojí na hradišti dodnes, už zdálky viditelná, a jak prokázaly výzkumy v l. 1975÷1980, je skutečně nejstarší dochovanou a stojící kamennou architekturou v Čechách (ze starších staveb na Levém Hradci a Pražském hradě zbyly jen základy). Prošla ovšem od svého vzniku různými úpravami. Okrouhlá loď rotundy pochází z doby knížete Spytihněva, z přelomu 9. a 10. století, jako jediná zachovaná předrománská stavba v Čechách; její podkovovitá apsida byla zbořena v barokní době a nahrazena novostavbou kněžiště (17. stol.), sev. apsida - pohřební kaple - byla dokonce už ve druhé polovině 12. století přestavěna na románskou věž. Tehdy byl také kostel obklopen kruhovým příkopem, tedy patrně samostatně opevněn. Nedaleko od něj k vých., už mimo palisádové ohrazení knížecí rezidence, stál na akropoli ještě obdélníkový, jednolodní tribunový kostelík P. Marie, s podkovovitou apsidou, pocházející snad už ze 2. poloviny 10. století, ale zbořený na počátku 19. století; jeho dochované základy nelze přesněji datovat.
Výzkumy pracovníků Archeologického ústavu ČSAVv Praze, které tu v návaznosti na starší akce probíhají od r. 1972, potvrdily význam, přisuzovaný Budči nejstaršími českými legendami a kronikami 10.÷12. století. Nehledě na starší osídlení od střední doby bronzové (mohylové kultury) a opevnění od mladší doby bronzové, patří budečské hradisko k nejstarším střediskům českých Slovanů ještě před Prahou a je z nich největší. Ojediněle se na něm vyskytuje už keramika pražského typu. Nejspíše už zanedlouho po svém vzniku, na přelomu 8. a 9. století, se hradisko stalo ústředním strategickým bodem slánsko-kralupské sídelní oblasti a postupně se rozrůstalo připojením předhradí. Koncem 9. a v první třetině 10. století vyvrcholil jeho význam jako sídla prvních historicky známých přemyslovských knížat až po mladého Václava, který tu byl podle legend vychováván; sem prý sv. Václav vypověděl načas svoji matku Drahomíru. Od těch dob až asi do poloviny 13. století sloužila Budeč patrně jako údělný hrad českých kněžen (a pak královen); její mocenský význam však klesal, od konce 10. století byla sídlem správy oblasti, ve 13. století bylo hradisko opuštěno a zaniklo. Jeho památka hrála významnou úlohu v národním obrození i v dalším průběhu 19. století. Od r. 1962 je národní kulturní památkou.
K. Sklenář a kol. Archeologické památky; ed. Museion, Opava, 1993 M. Šolle Staroslovanské hradisko; Vyšehrad, Praha, 1982 Z. Váňa Přemyslovská Budeč; Archeologický ústav AV ČR, Praha, 1995